My ženy jsme velmi zvláštní. My máme rádi skoro všechno, co snad mít rádo dojde. Tak třeba například móda a kosmetika. Ukažte mi na ženu, která nemá ráda módu a kosmetiku. A taky my ženy rády chodíme do kroužku, kde je hodně sportu. Já si pamatuji, když jsem dospívala, tak jsem s holkami chodila na aerobik. Musím říct, že mě to velmi bavilo. Protože jsme si vždycky po cvičení s holkami taky popovídaly. A musím říct, že naše holčičí mluvení trvalo někdy déle než samotná hodina cvičení. Ale to už tak bývá. Je to úplně normální, a proto jsem si řekla, že my že jsme takové, že stále musíme mluvit. A na tom ale není nic špatného.
Já jsem totiž četla jeden průzkum o ženách. A tam se psalo, že my ženy právě mluvíme tak dvakrát více než muži. A já si myslím, že je to stoprocentně pravda. To, že já, když jsem někde s přítelem, tak on by stále jenom mlčel a koukal se do zdi anebo do přírody. Zatímco já bych chtěla třeba tu přírodu okomentovat. Nebo třeba, když se dívám s přítelem na televizi. Můj přítel by se stále jenom koukal, Zatímco já bych chtěla třeba taky okomentovat nějaké filmové scény. Jenomže to jsou muži. Muži být stále jenom mlčeli a poslouchali. Zatímco my ženy jsme takové hodně komunikativní.
A já si myslím, že donutit muže, aby vedl kvalitní rozhovor s ženou, je skoro až nemožné. Samozřejmě, že jsou taky výjimky. Jenomže my ženy chceme, aby nám můžu porozuměli a povídali si s námi úplně plnohodnotně, jako naše kamarádky. A co vy ostatní ženy? Myslíte si, že je to u mužů možné? Aby se nám věnovali a povídali si s námi stejně tak jako naše nejlepší kamarádky? Myslím si, že někteří muži takoví jsou, ale ne všichni, samozřejmě. Já jsme jednou zkoušela si povídat s více muži a musím říct, že se to ženám nedá vyrovnat. Muži odpovídají většinou jedním slovem, zatímco my ženy mluvíce ve větách.