V horských oblastech Čech a Moravy používají lidé převážně měkkou vodu. Dobře se v ní pere prádlo, protože není nasycena minerály a lépe absorbuje nečistoty. Většina populace v Česku je však odkázána na vodu tvrdou.
Měkká vs. tvrdá voda
Každá má své výhody a úskalí a nelze jednoznačně specifikovat, že právě ta je dobrá a ta druhá špatná. Voda je relativní médium a především je to dokonalé rozpouštědlo. Chemicky čistá se v přírodě prakticky nevyskytuje právě z tohoto důvodu, neboť na sebe váže různé chemikálie a minerální složky. Při průniku zemskou kůrou rozličnými strukturami hornin se v ní usazují ionty hořčíku, vápníku, sodíku, železa, niklu, mědi, zinku atd. Nejpodstatnější podíl však tvoří právě vápník s hořčíkem a obsah těchto dvou prvků je určující pro hodnotu tvrdosti.
Změkčovače
V České republice čerpá pitnou vodu více než 60 procent obyvatel z vodovodního řadu, zbývající zdroje jsou kopané nebo vrtané studny. Zatímco u studny je kvalita vody bez záruky a na vlastní riziko jejího majitele, u veřejných vodovodů je zaručeno v každém okamžiku, že ji můžete využívat k pití, vaření, hygieně, nebo třeba k napuštění bazénu.
Problém však vzniká v okamžiku, kdy je tekutina z kohoutku nadměrně tvrdá. Obsahuje příliš mnoho iontů vápníku a hořčíku. Pro tyto účely existují tzv. změkčovače. Pracují na principu iontové výměny, obsahují záporně nabité ionty, zatímco ty rozpuštěné ve vodách mají náboj kladný. Dochází k interakci (slučování) těchto prvků, které se usazují uvnitř změkčovače, a naopak vytěsňují z její náplně sodík, jež se do vody uvolňuje.
Důležitá je zpětná regenerace, tehdy se po dosažení kapacity náplně k zařízení připojí solný roztok s tabletovanou regenerační solí, ten protéká změkčovačem a absorbuje hořečnaté a vápenité ionty, jež jsou pak následně splachovány do odpadového potrubí.