Muži jsou společností považováni za to tvrdší pohlaví. Je jim od malička vtloukáno do hlavy, že musí být chlapem, a chlapi přece nebrečí. Jenže potlačování emocí je škodlivé u žen i u mužů. tím, že bude kdokoliv potlačovat emoce, rozhodně nebude tvrdší ani odolnější vůči stresu. Spíš naopak – nahromaděné a potlačované emoční problémy se časem zhoršují a mohou být spouštěčem psychických poruch. I muži musí pouštět emoce, ať jsou pozitivní nebo negativní – jako je strach, úzkost, smutek nebo vztek.
S emocemi se musí pracovat od dětství
Těžko říct, proč se v naší společnosti stále drží stereotypy typu že muži nebrečí a ženy jsou něžné květinky, na které se stačí ošklivě podívat, a hned se rozbrečí nebo mají problém. U obou pohlaví se objevují různé vzorce chování, a je to tak správně. Nikdo nevyrůstá podle šablony a každý má jinou povahu. Je důležité o emocích otevřeně mluvit, a přestat si nalhávat, že muži brečet nemohou. Většina mužů se snaží slzy udržet do poslední vteřiny, jenže to není dobře. Muži zkrátka pláčou, tak to bylo a bude. Už v raném dětství se učíme chovat, vštěpuje se nám, co je podle společnosti dobře a co špatně. Tak je to v pořádku, ale mělo by to probíhat v nějakých mezích. I dnes jsou kupodivu kluci vychovávání v mnoha rodinách tímto stylem, a to není dobře. Nenaučí se správně pracovat s emocemi, a potom s tím může mít problémy i v partnerských vztazích.
Proč by vlastně muž neměl brečet, když to cítí a potřebuje? Jsou slzy něco špatného? Když je učíme je nepoužívat, k čemu jim jsou? Slzy jsou potřeba a vybrečet se například u narození dítěte, žádosti o ruku nebo po neúspěšném týdnu v práci naopak pomáhá uvolnit napětí. Pokud je to jenom trošku možné, nesmějte se mužům za slzy, ať je jejich důvod jakýkoliv. A učte své děti aby se chovaly stejně – není v pořádku se smát emocím, ať jsou jakékoliv.