V České republice existuje mnoho klášterů, některé jsou zpřístupněny veřejnosti a spravuje je církev, bohužel některé chátrají a podléhají zubu času.
Jedním z nejznámějších u nás je jihočeský klášter ve Vyšším Brodě. Je pouze jediný v Čechách, který je ryze mužským. Byl založen v druhé polovině třináctého století představitelem rodu Rožmberků, Vokem I. Po svém dostavění byl vysvěcen a jeho součástí byly i rozsáhlá půda vč. samotného Vyššího Brodu. Rožmberkové zde byli také pohřbíváni, poslední z nich byl známý Petr Vok.
Jednou z největších ran pro klášter byly husitské války a o tři sta let později mu hrozilo zrušení díky tehdejším opatřením vládnoucího Josefa II. I přesto, že byl klášter na počátku svého vzniku bohatý, během doby svého fungování se jeho finanční situace výrazně zhoršila a byl zadlužen. Jediným schůdným řešením, jak z toho ven, bylo zavedení vyučování teologie.
Největší rozkvět zažil klášter před dvěma stoletími, jedním z nejhorších okamžiků kromě již zmíněných husitských válek, bylo období druhé světové války, kdy si z vyšebrodského kláštera příslušníci nacistické armády udělali sklad pro zcizené umělecké památky. Tehdejší představitelé vedení kláštera byli uvězněni a našli smrt v koncentračním táboře. Bohužel návrat mnichů po skončení války neměl dlouhého trvání, přítrž jejich bohulibému konání učinila začátkem druhé poloviny dvacátého století tehdejší státní bezpečnost. Mniši byli umístěni do speciálních táborů.
Budova zůstala opuštěná a měla sloužit jako úložiště zemědělských strojů. Během let byl klášter vyrabován, pouze malá část zůstala zachována jako muzeum.
Před třiceti lety, tedy rok po sametové revoluci, se na místo vrátil mnich V.I.Kvapil a X. Švanda a svou píli dosáhli toho, že se alespoň z části daří vrátit klášteru jeho původní tvář. Aktuálně klášter obývá pouhých pět mnichů.