Milujete svého partnera, svou partnerku tak, že byste položili za něho či za ní život? V dnešní době, když vidíme mladé páry, jak jdou na procházku či se setkají v kavárně, vinárně či na baru, kde mohou být těsně vedle sebe a oba si lustrují své mobily – přijde mi toto tvrzení jaksi zcestné.
partneři si podávají ruce
Sice jsou spolu, ale jako by spolu nebyli. Je zajímavé, že to asi oběma vyhovuje anebo si nemají co říci? Jsou už tak „zkažení“ virtuálním světem, že spolu nedokáží komunikovat? Vyprávět si, co zažili, jaké mají sny, přání a touhy? Co by chtěli v životě dokázat anebo třeba na co se těší další den, co zažijí, co chtějí uskutečnit? Jaké mají zájmy a koníčky, co budou spolu dělat třeba o víkendu. Jaký si naplánují výlet, procházku, sportovní aktivity? Vždyť je tolik témat, o kterých si můžeme povídat, o čem můžeme spolu promlouvat, tak proč ty neustálé pohledy do mobilů? Že by to byla svým způsobem už i závislost? Jsme zvědaví, co nám kamarád či kamarádka sděluje na WhatsAppu, cítíme potřebu ihned odpovídat, musíme ihned reagovat na cokoliv na sociálních sítích?
značka zákazu používání mobilů
Nechci věřit tomu, že pár, který jde spolu na rande a místo držení se za ruce, hledí upřeně do svých mobilů, že snad hrají hry. To už je asi to poslední.
Vraťme se znovu ke vztahům, které se musí prožívat, a nikoliv jen přežívat. Anebo dnešní mladí lidé mají vzor ve svých rodičích, kteří už také mají mobil neustále při ruce??
Vy, rodiče, uvědomte si, že jste ať chcete či nechcete, vzorem pro své potomky a sledují vás – ač se vám to nezdá – už od dětství. A napodobují vás, i když neustále tvrdí, že nebudou nikdy jako vy … a nechtějí být jako vy. Nikdy není pozdě začít se víc zajímat o své děti, co dělají ve svém volném čase. Už od mala jim nabízet zájmové kroužky a jiné společné aktivity, kde se budou scházet se svými kamarády a budou muset komunikovat, postarat se o sebe, i někdy zabojovat. V budoucnu to ocení.